wz
Vodňýk @  Myška
Úvod   O nás   Amber akce   Fotogalerie   Návštěvní kniha   Kronika   Odkazy   Stahuj      

2005
  • Soví jeskyně 18. - 23. 7. 2005

    Pondělí
    Sraz byl v Machníně, kam jsem jel z Warnsdorfu, a kde na mě měli čekat Termit s Alicí. Netrpělivě jsem vyhlížel z okna a když jsem spatřil ceduli Machnín, vyřítil jsem se ven. Cedule byla ohlá a na ohybu stálo "hrad", tak jsem rychle naskočil zpět do vlaku. Dvojice trempů u dveří mi řekla, že Machnín zastávka je až další zastávka, ale že bych to mohl dojít pěšky, jen bych se prošel. Vystoupil jsem v Machníně, Alice mi předala knihu Soví jeskyně a Termit mi oznámil, že jdeme pěšky na Machnín hrad a pak dále.
    Nad Machnínem hrad stojí zřícenina Hamrštejn, jejíž věž má tajný vchod.(přeloženo-blbě se hledá). Zřícenina celkem pěkná, ale cesta od ní k Buku republiky se ne nadarmo jmenuje špatná. Pět kilometrů do kopce a v dusnu nám dalo zabrat.
    Cestou jsme obdivovali bunkry a velkou zeď, která si říká Roimund. Jeskyně pod vrchem Vápenný jsme přešli jako by byli zamčené (a skutečně!) a z posledních zbytků sil se doplazili pod vrch Vysoká, kde jsme u jednoho krmelce hrdinně padli. Rozdělali jsme spaní, Termit oheň a já šel spát, páč mi bylo zle.
    Počet ušlých Km: 13,5 hodnocení: bída!!

    Úterý
    S rozedněním začalo pršet, a tak jsem se rozhodl pro taktický ústup pod krmelec. Přelezl jsem naboso a zase zalezl do spacáku. Myslel jsem si, že jsem šlápl do smúly, a chtěl si jí sloupnout, ale byla to žvejka! Takže to bílý kolem krmelce byly žvejkačky!? Zdělil jsem svůj geniální postřeh T+A a po chvíli ticha mi Alice řelka že tam hodila žvejku, když se jí večer nechtěli čistit zuby. No aspoň jí nemám zespodu na igelitu, a pokračovali jsme ve spaní.
    Po zabalení  jsme vyrazili na Bílé (dříve Sloní) kameny. Přes menší zacházku jsme to zvládli najít, vylézt nahoru, vyfotit se, vylézt ještě výše  a pak (s velkými) obtížemi slézt dolů. Kameny jsme prohlédly dokola, našel jsem sluneční brýle a mohli jsme pokračovat. Než jsme došli na Horní sedlo tak se rozpršelo fest, doplnili jsme vodu a v Krásném dole dali pauzu. Jak tak sedíme zničehož nic přiběhla hyena, podívala se co máme k jídlu a zmizela v kopcích. Divnej kraj.
    Prohlédli jsme tedy Popovu skálu, prošli kolem Podkovy, což je skála tvořená ze samých podkov, navštívili Tobiášovu Borovici a na chvíli to zapíchli pod Loupežnickým vrchem. T+A odpočívali a já se šel podívat nahoru. Nic tam není. Fakt. Rozebraný, rozkradený. Vůbec nic tam neuvidíte. Věřte mi. No tak jo, tady máte fotku.
    Svačinu v Petrovicích nám obzvláštnili děti z nedalekého "tábora", běhající po vesnici a hledající něakou pověst o zdejším kraji. Z jedné skupinky se ozvalo "na trampu se hodně děje, di se zeptat", pak na nás asi čtvrt hodiny ze vzdálenosti 3 metrů zírali a pak se odhodlali zeptat. Za vtip jsme vyměnili tu ságu o Tobiášce a pok se sebrali a šli na Sokol. Uprostřed kopce stál krmelec, tak jsme zhodili bágly, já se kouk nahoru, jestli se tam nedá přespat a jelikož tam hnusně pršelo vrátil jsem se dolů a T+A začali budovat přístřešek. Já čet úryvky ze SJ a němečtí cyklisté kroužili kolem. TErmit řek, že nechce být hned na značce, a protože přestalo pršet zabalili přístřešek a šli jsme všichni nahoru do ruin Starého Falkenburgu. Pozorovali jsme západ slunce, Termit rozdělal oheň asi na 6 sirek bez papíru a pod.(celý den pršelo!), všichni (ano, i já) jsme udělali přistřešek a šlo se spát.
    Počet ušlých Km: 17 (celkem 30,5) hodnocení: průměr

    Středa
    V noci nepršelo, tak šlo ranní balení dobře. Cestou dolu jsme já s Alicí sbírali borůvky a že Termita v poho dojdem. Když jsme sešli ke krmelci, byl zde již nápis a nad ním nervozní Termit. Proč??
    Na Šestce jsme potkali sběrače pověstí a přes Babiččin odpočinek došli až do Krompachu. Vystoupali jsme do restaurace Na Vyhlídce, po jídle se splazili dolů a rychlím tempem zamířili do Dolní Světlé, kde jsme nakoupili. Následoval výstup a sestup a před nádrží Naděje se Ali v potoce koupala, zatímco já s Termitem vymýšlel Amberpoker(R). Pak vlez do vody i Termit a šlo se na Ledové jeskyně.
    U vchodu je sice mříž, ale vidět dovnitř je, leží tam zbytky sněhu a nahoru ke vchodu je děsná štreka.
    Poté jsme došli na Milštejn, který jsme několikrát obešli dokola hledajíce pramen a převis a pochopitelně jsme to spojili i s prohlídkou samotné zříceniny.Termit studánce nevěřil a donutil Alici převařovat vodu čtvrt hodiny, ale hlavní překvapení přišlo až když jsme zalezli do spacáčků a začalo pršet, neboť převis rafinovaně před kapkama uhýbal(nebo mi to alespoň tak přišlo) a noc byla dost mokrá.
    Počet ušlých Km: 17,5 (celkem 48) hodnocení: průměr

    Čtvrtek
    Ráno bylo taky mokré,ale co se dalo dělat, museli jsme dál. Mysleli jsme, že naberem vodu na sirném prameni, ale ten se netvářil úplně poživatelně. Ochutnal jsem to je jasné, ale ve větším množství-nevim nevim.
    Pršelo a u Stožeckého sedla se šlo kus po silnici, takže pjeknej humáč a ještě rádi jsme na chvíli zapadli v Jedlové do nádražní hospy na čaj.
    A pak už jen déšť a déšť a hele super seník, ale my chtěli dojít aspoň ke Křížovému buku a u Křížového buku nic na spaní tak se šlo dál a dál a v bunkru spát nebudem, až jsme v zoufalství došli do vsi Studený kde jsme chtěli požádat o spaní v něaké stodole. Ten pán se nad námi ale smiloval a domluvil nám spaní v pingpongárně hotelu Kamzík. Rádi jsme přijali, navštívili restauraci a v o 100% lepší náladě šli spát.
    Počet ušlých Km: 26 (celkem 74) hodnocení: vynikající!!

    Pátek
    Probuzení v pingpongárně bylo v pohodě,Termit šel vrátit klíče a přinesl zpátky občanky, které byly jako zástava, a vyrazili jsme snídat na autobusovou zastávku, páč už jsme v hotelu nechtěli prudit. Snídani nám zpestřila svou návštěvou srnka, což vprostřed vesnice bylo dosti nečekané. Pavlininým údolím jsme razili dále. Je moc hezký, ale déšť nám neumožnil si ho pořádně vychutnat. Co alespoň na chvíli přerušilo stereotip byly věže z kamení v potoce.
    V Jetřichovicích jsme nakoupili, a motali se tak dlouho, až jsme uznali, že hledat hospodu nemá cenu a šli kolem Falkenštejna (ve zdejším kraji je jich plno,tenhle ofic. nepřístupnej a drápat se tam se nám nechtělo) na Tokání. Ono né že by v Jetřichovicích nic nebylo ale ty tuny hotelů, hotýlků a pensionů vypadaly příliš nóbl. Cestou na Tokání se Termit vykrizil(to jako že měl krizi), a museli jsme pauznout. Taky si ráno v tom kvaltu nevzal prášky, tak to teď doháněl. Naneštěstí se práškoval (jak Jóžin) mimo cestu a když se na ní chtěl vrátit tak mu na lávce podjely nohy a natáhl se. Na Tokání jsme nakonec dorazili, v restauračce jsme dali polívku a T+A segedín, já dal filé(segedín prej stál za prd).
    Hned za Tokání(m?) nás čekaly Úzké schody a výhled na jejich vrcholu.
    Dalším naším cílem byla lovecká chata u Eustacha, kde jsme dali pauzu a natrhali flašku borůvek za vydatné pomoci nejlepší sběračky kmene Plesnivé ruky??(zeptejte se odborníka...) a mimo značenou cestu zkratkou zamířili na Turistický most, kde si něací dva výletníci udělali z odpočívadla kemp a vzhůru na Brtnický hrádek. Cesta k němu byla dost dobrej labirint, pořát po schůdkách nahoru a dolu, bohužel z něj moc nezbylo a taky v okolí se přespat nedalo. Nahodili jsme tedy bágly a vyrazili do Velkého pruského převisu. Nasbírali jsme dřevo, u ohně usušili věci, dali polívku, T+A se otrávili lečem z konzervy a po nezbytné partičce Amberpokru se šlo spát.
    Počet ušlých Km: 20 (celkem 94) hodnocení: slušný!

    Sobota
    Po probuzení nadešlo to, na co jsme se tak moc těšili - borůvkové orgie. Nepsal jsem to, ale už od Jedlové jsme z vypitých čajů schovávali cukříky a ty jsme těď spojili s obsahem jedné lahve, tedy třičtvrtě litru borůvek. Takto posilněni a plni optimismu jsme pevným krokem našlápli vstříc soví jeskyni. Na Soví vyhlídce jsme shodili batohy a hledali po okolí.

    ...Vydali se pak spolecne k Soví jeskyni. Byla to nevelká průchodná sluj, utvořená zřícenými pískovcovými bloky...

    a pak jsme jí našli. A po dlouhém přemlouvání jsem ty dva dostal dovnitř. No tady přiložim jednu ať taky víte jak vypadá zevnitř.
    Završili jsme naše snažení a přesunuli se do Brtníků, odkud nás Myška hodila k sobě na tábor a T+A pak i do Rumburku na autobus.
    Počet ušlých Km: 3 (celkem 97) hodnocení: Chybělo tak málo!

    Vodňýk (citace z knihy Soví jeskyně od M. Zapletala)

  • Výlet z Malé Hraštice do Klínce dne 13.6.2005

    Tato akce byla superutajená, nejen že jsem o ní nikomu neřekl, naplánoval rafinovaně až na poslední chvíli ale navíc jsem jel na hlavák v roušce aby mě nikdo nepoznal. Z hlaváku jsem mířil jen do Malé Hraštice což bylo více než rafinované neboť kvůli výluce se z Hraštice muselo autobusem. A já ne.
    Takže z Hraštice jsem šel do Voznice (cestou obdivoval barikády postavené zvířátky), pak do Chouzavé a zkratkou do Kytína. Překvapilo mě, že z Kytína je vidět Skalka! Na Nočním přechodu se vláčíme jak daleko a přitom je to nadohled! Na návsi jsem se seznámil s jedním simpaťákem, nastavil foťák na letní čas(abych měl přehled) a vyrazil dál na Kytínskou louku. Tam jsem dal pauzu - přece jenom jsem trochu z formy. Naštěstí na Skalku to byl jen kousek, prohlédl jsem si křížovou cestu a zamířil ke Trojáku.
    Kousek od místa kde jsme se s Termitem odbočili ze značky (akce 11-12 září minulého roku) jsem "nafotil" západ slunce (teda-chabě se pokusil). U Trojáku už mi na cestu svítil měsíček, ale rozcestí se žlutou jsem v pohodě našel a napojil se na trasu 2. procházky. V Řitce jsem se trochu zamotal a za Líšnicí v lese začala ta pravá zábava. Nevědouce kudy dál, dostal jsem "geniální" nápad-vyfotím si mapu a pak si jí na fotáku v klidu prohlédnu. Padlo na to pár fotek, nejlepší vypadala jako sněhová vánice na jižním pólu - posuďte sami. No chvilku jsem šašil, pak jsem použil mozek a posvíti si tou zkaženou fotkou na mapu. A bylo jasno.
    Na dalším rozcestí, tentokrát v jakési osadě to bylo zajímavější. Věren heslu radši třikrát doprava nežli jednou doleva jsem odbočil vpravo, po dvou krocích po mě vystartovalo psisko. Takticky jsem vycouval a dal se doleva(fotku nemám, už tak vypadal dost nakakaně a já pokakaně). Cesta vlevo naštěstí byla správná a já mohl odbočit ze značky na poslední úsek.
    Ke hřbitovu jsem trefil bez problémů, to už bylo půl dvanáctý. Teď mě čekala cesta přes pole. Zahnul jsem moc doprava, naštěstí než jsem se ponořil do lesa projela po silnici něaká auta a já zjistil, že jsem někde uplně jinde. Pokračoval jsem tedy po hraně lesa. Když jsem viděl posed-můj orientační bod zamířil jsem rovnou k němu. Zpátky do lesa jsem se vracel rychlostí mnohem větší, když jsem v chaloupce spatřil světýlko. Jsem příliš mladý než abych se nechal zastřelit. Schován v lese jsem vylovil svíčku a pokusil se zkonzultovat situaci s mapou. Nic jsem nevykoukal a tak jsem zhasil svíčku a vydal se nazdařbůh do nitra lesíka, že to tam prostě zalomím. Naštěstí v cestě nazdařbůh byla cesta, která vede až ke korábce a tak jsem po ní zvesela vykročil. V mísech odbočky jsem zapálil svíčku a došel až k jeskyni. Právě včas - první dvě fotky mám minutu před půlnocí, druhé minutu po. Délka cesty cca 25Km, čas 6 hodin. Průměrná rychlost v průměru, což nenadchne ani neotráví.
    Po cestě jsem došel na zastávku zjistit kdy mi jede vlak a okousek dál se uložil. No a ráno v osm jsem už čekal na mašinku, která mě odvezla domů.
    Vodňýk

  • Sázava 7.5.2005

    Zápis se nedochoval, přináším titulky novin z té doby:
    Pěkné počasí přitáhlo vodáky na řeky
    Přetáhl jí pádlem
    Jezy nesjízdné
    Odvaha mladých
    Boj s živlem
    Hazard stařešiny
    Bravurní průjezd
    Smrt v přímém přenosu
    Voda se zavřela
    Dále zprávy ČTK:
    Začalo pršet, cvakla se i Adéla s Jiřičkou, všichni byli zmrzlí, v Pikovicích v hospodě jsme počkali na Kečupa a auta která dovezly Myška s Jiřičkou, naskákali do nich a jeli domů.

  • Výlet na Žebrák a Točník 30.4.2005

    Ráno po Čarodějnicích jsme vyrazili autem směr Žebrák. Do vesnice jsme trefili bez obtíží, zastavili na parkovišti, vystoupili, oblékli se, zamkli auto, podívali se do mapy, odemkli auto, sundali batůžky a jeli asi o dva kiláky dál. Na parkoviti jsme byli druzí, a tak bylo podivné, jak nás hlídač navigoval, aby jsme zaparkovali těsně vedle těch prvních. Pochopili jsme po necelé půlhodině, kdy už na parkovišti nebylo jediné volné místo.
    Přestože bylo parkoviště výše, nejprve jsme vyrazili k Žebráku. Ten je právem považován za zříceninu(= nic tam neni) tak jsme alespoň vylezli na věž a udělali hromadnou fotku. Kdyby měl někdo problém s identifikací, tak jsme byli ve složení(zleva):Termit, Jiřička, Alice, Vodňýk.
    Následovala cesta na Točník (se zmrzlinou v ruce). V příkopu jsme pozorovali medvěda a plni očekávání vešli dovnitř. Náhoda tomu chtěla a zrovna se konala akce klubu experimentální archeologie, tak byl Točník plný mamutů. Zhora byl výhled na Žebrák, zestrany na Termita jak štípe pazourek. Pak jsme dali svačinu  a dohodli se, že se pokusíme najít jakousi zříceninu v lese.
    Cesta byla příjemná, potkali jsme užovka, bloudili, sundavali klíšťata (průměr asi 10 na člověka!!!Katko tam musíš!), na zpáteční cestě našli tu správnou cestu a došli na vršíček, kde se měla zřícenina nacházet. Rozprchli jsme se a u jedné díry (to je ono!?!?) se vyfotily. Cesta domů už byla bez problémů.
    Vodňýk

  • Oslava Čarodějnic 29.4.2005

    Snad jenom stručně a pak ať mluví fotky.
    Počasí bylo super, grilovalo se až se z nás kouřilo, lidí bylo 23!!
    Zkusim je schválně vypočítat:Martin, Karel, Termit, Honza, Malíček, Molefule, Evička, Fredy, Kečup, Tomáš, Sysel, Jikrnáč, Adéla, Srnec, Myška, Jiřička, Katka, Alice, a mimo fotek: Vodňýk, Marek, Véva, Nina, Snoopy. A tady dodávám zbytek fotek: párty mrzáků: viz Kečupa a Srnce, už se to peče, Srnec, Fredy s dudy, pár nočních, a na závěr hromadná.
    Vodňýk

  • Amerika 16.4.2005

    Mám velikou radost, neboť se díky hezkému počasí sešel skoro celý Amber(9 z 35) což dokládá i foto ze Srbska kam jsme jeli vlakem (možná je to zbytečné zdůrazňovat, ale za chvíli budeme jezdit autama a na vlaky sentimentálně vzpomínat...). Na výlet jeli: Martin, Katka, Tomáš, Adéla, Jiřička, Vodňýk, Myška, Karel, Termit, Alice, a v podřepu Jikrnáč.
    Cesta po značce byla velmi namáhavá a spojená s prohlídkou jeskyňky (ke které se odhodlalo jen pár lidí) a tak není divu, že se brzy konala přestávka. Tomáš vzal sebou kameru a tak nás průběžně natáčel a začal si brát po jednom lidi stranou, prý aby s nimi natáčel medailonek. Holky bral za roh, aby na ně nebylo vidět.
    Po pause následoval přesun k vodopádům a kolem nich a dalších jeskyň dál do lesů. Jikrnáč nás zkušeně odvedl až ke vstupu do podzemí, kde jsme se posilnili a poté začal sestup. Bohužel nás čekalo značné zklamání, když jsme zjistili, že vchod je zamřížovaný. Prohlédli jsme tedy vedlejší závrt Jižní kříž a zase se drápali nahoru.
    Prohlédli jsme Malou Ameriku zezhora, část z nás sestoupila i dolů a vlezla do vody (jména cvoků podle abecedy: Jikrnáč, Tomáš, Vodňýk). Fotky z převlíkání fotil Termit tak se ho zeptejte (říkal něco o dvacce za kus). Chvilku poté co jsme se vydrápali nahoru přijela jakási hlídka s dalekohledy zkontrolovat, jestli tam někdo nedělá něaká alotrie (už nedělal). A my se vydali na cestu k Velké Americe. Minuli jsme Mexiko a už jsme se kochali krásou(? je to lom! co na něm může být krásného?? lidi jsou divný) Velké Ameriky. Následovalo focení a svačinka, kterou jsme s Jikrou využily k užitečnějším činnostem a to házení kamenů. Nejprve ručně a pak šátkama, což šlo dobře dokud jsem ten svůj neroztrhal na kusy.
    Cestou zpět jsme při pause zúročili i můj házecí talíř pana The Nola.
    Potom už se šlo v pohodě, v Karlštejně jsem měl pocit jako když jde sedm statečných ale ve skutečnosti šlo spíše o padlou armádu a nakonec vláčkem frrr domů.
    Vodňýk

  • Výlet s Japonkou do Ondřejova a Hrusic 3.4.2005

    Zavítala k nám z velké dálky Japonka a jelikož projevila touhu jít s námi o víkendu na výlet, vyšli jsme jí na proti a navrhli (téměř vše v režiji Termita) nedělní výlet z Mnichovic.
    Sraz byl na nádražích Strašnice, Hostivař a Horní Měcholupy. Původní zmatek se změnil v chaos kdy nikdo vlastně nevěděl co má koupit za lístky neboť Termit a Karel byli na nádraží v Hostivaři a ne v Měcholupech, Tomáš psal že nepojede, Termit řekl, že pojede i Matys a to ze Strašnic, Piškota neměla mobil, aby napsala chce-li lístek a Matys se zjevil v Hostivaři.
    Koupili jsme co jsme koupili, nakonec jsme měli o lístek méně, ale průvodčí byla ještě zmatenější nežli my a tak to prošlo.
    V Mnichovicích jsme přešli koleje a uspořádali hromadné foto(zleva - Termit, Karel, Vodňýk, Matys, Myška, Japonka, Lukášek a Piškota) pak šli k přejezdu, přešli koleje, po značce se vrátili zpátky na nádraží a pokračovali dále. Tempo jsme měli s ohledem na Lukáška lehce snížené a i tak jsme ho museli motivovat příslibem dortu. Japonka totiž dostala od Termita i Piškoty dort k narozeninám.
    Po půlhodině chůze jsme skutečně zastavili a vrhli se na dortík a Japonka na rozbalování dárků. Na další cestě jsme si průbězně dávali zpestření v podobě sejití ze značky. Poprvé s návštěvou koz a ovcí a jejich krmením a focením a následným hledáním značky.
    Došlo i na druhý dort, tentokrát se svíčkou a přáním. Následováno ztrátou značky, pozorováním bagru, hraním si na indiánskou babičku a rozptylem po louce.
    Poté už nás čekala pouze návštěva Ondřejova i tamní legendární Vepice. A pochopitelně svačinka.
    Přestože kluci už moc nemohli, v Hrusicích jsme jim hospodu nedovolili a spěchali do Mirošovic a rychle domů.
    Vodňýk
  • Svatý Jan Pod Skalou

    Vodňýkovo procházka 4 (19.3.2005)
    Na to že tato procházka byla poslední zimní výpravou a tedy jakýmsi rozloučením se zimou mne trochu zarazila nízká účast. Jeli jsme dva jen já a Myška.
    Už na Smíchově pršelo a tak jsme na počasí ve Vráži moc nesázeli. Naštěstí než jsme došli k Svatému Janu tak pršet přestalo. Občerstvili jsme se u pramene a pokračovali vzhůru na vyhlídku. Kousek dál jsme si ještě prohlédli lesní divadlo. Cestou vzhůru jsme minuli malou kapličku a pak už jsme se jenom kochali pohledem na krajinu.
    Další atrakcí na kterou jsme se chtěli přesunout byly Solvayovy lomy(doufám, že to píšu správně). Casta k nim byla pohodlná po hřebeni a dokonce s vyhlídkou na jednotlivá patra lomu, kde kreativní umělci z kamenů poskládali různé obrazce.
    V lomu byla ukrutná zima,ale přesto jsme se odhodlali k prohlídce. Ta měla tři části - museum(hromada různých přístrojů a map a povídání o těžbě vápence), podzemní spojovací tunel plný mašin a jízdu vláčkem tam a zase zpátky.
    Začali jsme sestupovat do údolí a počasí se s každým krokem zlepšovalo. Zvolili jsme cestu kolem říčky Loděnice k Berounce což se ukázalo jako špatná volba. Nejprve most přes rozvodněnou Loděnici a když se nám podařilo tuto překážku překonat(vrátili jsme se proti proudu a lezli po skalách,druhá strana) tak nás nepustila dál rozvodněná Berounka.Nezbývalo než na osudný ostroh vylézt(na fotce ta světlá obluda) a jít do Srbska po poli. Trať se nám z druhého břehu posmívala ale nakonec jsme se k ní dostali.
    Při koupi lístků nám na dotaz kdy vlak pojede usměmavá paní pokladní oznámila "No už je tady"! Naštěstí jsme ho stihli a cesta do Prahy už byla pohodová.(Přikládám perličku pro češtináře)
    Vodňýk

  • Silvestr 2004-2005

    Krátká reportáž ze silvestra.
    První slaviči konce (roku) přijeli na chatu k Jiřičce už ve středu 29. (Katka, Martin, Žába, Jiřička, Jikrnáč, Adélka(Kečup měl dispečera a tak zase odjel) a Vodňýk) a odzačátku to pojali jako rekreaci - proroctví, utopenci a jiné.
    Druhý den přijel Termit s Alicí a zavlál svěží vítr, který nás zvedl ze židlí a vyrazili jsme směr Hradiště Za Hradištěm se odpojila skupinka vařičů oběda a my zbylí jsme vyrazili na Starou Dubou což se ukázalo jako obrovský hradní komplex(dneska už zřícenina).
    Za Starou Dubou jsme přešli Sázavu a vyšplhali i na Zlenici, kde nám Jikra ukázal jak, kde a kam tehdá spadl. Na chatě už přijel i Fredy a večer jsme si četli přinesené povídky(a bajky).
    Silvestr byl ve znamení dekadence - každý(?) se bavil dle svého gusta - počítač, proroctví, vampíři. A večer když dorazil i Véva, Nina, Kečup a Myška začalo i přejídání a psaní "příběhů".
    O půlnoci to bouchlo, pak se prskavkovalo, hromadně fotilo, zpívalo a spalo.
    Ráno jsme se nacpali čočkou a jeli domů.
    Nový rok je tady!
    Vodňýk

  • Sázava pro Žabuli 8.1.2005

    První akce v roce 2005 a již byla konána na počest vzácného zahraničního hosta - Žabule. Na Hlavním nádraží jsme se všichni sešli v trpasličím počtu (7 - Žabule, Alice, Termit, Chroust, Myška, Žába a Vodňýk) a vláčkem vyrazili vstříc Jílovému u Prahy. Cestou z Jílového (sice již podél sázavy ale v zástavbě) jsme domlouvali budoucnost Amberu (jít do Přátel Junáka či nikoli) a nacvičovali pořadovku. Pak už jsme jenom šli - do kopce přes potoky, přes strže a na ostrohy. Dokonce se konal i slibovaný výhled na Sázavu. A vyhlídka byla dokonce věnována Fredymu! Na konci stezky (nebo začátku???) ještě malé pózování před tabulí (normálně, pro Žabuli) a úprk do cukrárny v Pikovicích. K velkému zděšení byla tato zavřena a tak jsme běželi do Davle, kde jsme již uspěli a na mostě se nakrmili. Ještě nakoupit jízdenky, počkat na vlaka v tlačenici domů.